Protože jsme naši mašinu Kamilu už prodali, měli jsme s vítězem Poháru konstruktérů letošní Extraligy Karlem domluveno, že nám půjčí tu svojí, jak prohlásil „prodejnou děvku“.

Startovné jsme dopředu zaplaceno neměli a tak nám pořadatelé přidìlili po příjezdu krásné 42. startovní pořadí. Měli jsme tak čas v klidu si prohlédnou skoro všechny útoky největších favoritů. Kdo se chtěl umístit v první pětce, musel dát „čtrnáctku“. Musím říct, že nezklamali zástupci Extraligy, kteří obsadili první dvě příčky (Radíkov a Plumlov) a potvrdili staré známé pravidlo, že kdo umí na tři, umí i na dvě (rozuměj béčka). Zahanbit se nenechali ani zástupci MSL, kteří obsadili třetí až osmé místo. Ovšem „třináctky“ nebo nízké „čtrnáctky“ jsme se od nich nedočkali, ačkoli se to jimi na jejich soutěžích jen hemží. Úplně pak zklamali zástupci SMHL, kteří v diskusi na firesportu měli velkou hubu, ale „skutek utek“. V soutěži žen potvrdily letošní suverenitu děvčata z blízkých Kunovic a zcela suveréně vyhrály o více než 1,5 sekundy.

No a co k našemu pokusu: krásný útok, voda jak říká Marvays „na pohodu“ v 7,44s (koš do vody 3,76s a příraz savic 5,76s), předek bez chyb. Ferda měl vodu na proudnici v 13,48s a Juda v 13,76s. Ferda shodil v čase 14,60s. Když ovšem voda přišla do proudnic, náš rozdělovač nevydržel tlak zpětného rázu a celé výstupní hrdlo „B“ se utrhlo a společně s kulovým ventilem letělo cca 15m. No a Juda, protože měl vodu krapet později už sestříknout nestihl.

P.S. I když jsme sezónu začali i skončili „Enkem“, byla to jedna z našich nejlepších sezón, na jejíž vyhodnocení si počkejte v nějakém příštím článku.