Na start jsme šli tak v první polovině startovního pole. Bylo celkem jasné, že musíme jit nadoraz. Ovšem skutečnost byla úplně jiná. Základnu jsme šli všichni co nejrychleji, ale s rozvahou. Jouda zapojil spoj, ale když ho upustil, tak se to rozpojilo. Mezitím už popadnul kotouč a proudníci. Udělal krok od základny a začal brzdit, aby to znovu zapojil.  Ostatní však v plném nasazení pokračovali, takže z toho vzniknul pěkný chumel hadice. Jouda sice nakonec spojil hadici a doběhnul, ale to už bylo všechno marné. Když jsem to viděl od koše, tak jsem měl chvíli dojem, že je to konec a tak jsem vytáhnul koš z kádě. V tom okamžiku to však Jouda zapojil a odběhnul. Takže ještě ke všemu jsme ztratili vodu, ikdyž jsem koš do vody rychle vrátil. Mašina se pěkně zakuckala, ale vodu si potáhla. Výsledný čas 29,30 byl úplně nejhorší. Za námi už byly jen nedokončené pokusy. Naděje na vítězství v letošním ročníku se rozplynula.

Tak jsme poseděli s přáteli. A jak je letos takřka zvykem, odjíždíme mezi posledními domů. Nebyl to až tak smutek, ale taková hořkost z nepovedeného útoku.