Jako první úskalí se ukázal výběr vhodného oděvu. Po vzrušených diskuzích jsme zvolili tmavé kalhoty, černé boty a červené košile bez kravat, ať vynikne náš sportovní duch. Druhým problémem byla domluvena dopravě. Nakonec to dopadlo zvláštně. Jouda tam přijel dodávkou, protože se vracel z Kolína, kde má rozdělanou nějako zakázku. Čížek jel svým autem, protože není na večírky stavěný a tak chtěl v podvečer odjet domů. A třetím autem jel OnDr. a zbytek týmu. Dojeli jsme dostatečně včas, abychom se stihli pozdravit se všema, koho jsme již celý měsíc neviděli. Pak nás pořadatelé usadili do sálu a čekali jsme na zahájení. Marvays se opět podílel na tomto vyhodnocení tvorbou prezentačních videoklipů. Celé odpoledne moderoval Jarda Šašek z Pravčic, který svůj úkol zvládl opět perfektně. Začalo se vyhodnocovat a za několik minut se na plátně objevil náš medailonek. Umístili jsme se na sedmém místě a tak jsme si taky hrdě vystoupali na podium pro pamětní stříbrný talíř. Cenu nám předával náš kamarád, konstruktér a člen rady extraligy Karel Gába. Měl při tom trochu kyselý výraz, protože v úvodu letošního ročníku nás jeho tým z Babic velmi atakoval. Je to symbolické, protože s Babicema se potkáváme pořád a máme podobné osudy. Ve startovním pořadí jdeme za sebou, výsledky se nám jednu dobu také dařily obdobné. A náš stroj je z dílny právě Karla Gáby. Pak dostávám mikrofon do ruky a očekávám dotazy pana moderátora. Nejdřív musím opravit výrok pana Vystrčila exhejtmana kraje Vysočina. Ten tvrdil, že kolébkou hasičů je právě jeho kraj. Možná má pravdu, ale v první desítce letošního ročníku jsou tři družstva z okresu Opava (Neplachovice, Bolatice a Velké Hoštice). Je to velká prestiž nejen pro náš okres, ale také pro Moravskoslezský pohár, jehož sportovní kvalita jde stále nahoru. Při dotazu, jestli pojedeme i příští rok jsem si uvědomil, že sestava, která tady stojí je vlastně takřka neměnná již od roku 2001 (až na pár změn). Je to fajn, ale musíme si dát pozor na ponorkovou nemoc. Takže jsme slíbili, že určitě v roce2010 opět pojedeme. Snad to bude taky tak dobré jako letos. pak už našich pár minut slávy skončilo a snesly jsme se zpět do reality všedního dne. Vyhodnocení probíhalo pestrým programem a p přestávce nás čekalo ještě jedno milé překvapení.

I v ročníku 2009 se konala anketa „Nejoblíbenější soutěž“. Byli jsme poctěni vítězstvím v této anketě. Opět jsem na pódiu převzal krásný stříbrný, tentokrát kulatý talíř. Se staženým hrdlem jsem poděkoval všem za jejich přízeň a ve slabé chvilce jsem slíbil, že se budeme opět ucházet o konání Extraligy v roce 2010. Tohle ocenění je velkou všem, kdo se na tomto úspěchu podílel a není to zrovna málo lidí. Zároveň je to obrovský závazek nic nepokazit a pokračovat v nastoleném trendu. Děkuji všem, kdo se na tom podílel a opět podílet bude.

Po vyhodnocení všech týmu následovala slavnostní večeře a pak už převléknout z tesilek do džínsoviny a rozjíždíme večírek. Ten měl opět grády. Nejdříve se nám představila Juričova rocková kapela. Potom rozjel své hity místní DJ k Marvaysově spokojenosti. Večer plynul jako voda, ale voda se určitě nepila. Je tady svítání a my uleháme, kde se dá. Někdo do auta, někdo vedle palety tašek Tondach a někdo na to slavné pódium potažené kobercem. Po krátkém spánku se vstává v družné zábavě a probírají se večírkové zážitky. Legrace je dostatek. Řidiči dýchají do alkoholtestru a někteří se mohou vydat směrem domů. Ahoj příští rok.